V polovině letošního byl zvolen členskými organizacemi a následně i výkonným výborem České obuvnické a kožedělné asociace (ČOKA) do role prezidenta asociace pan Robert Kunorza. V této souvislosti pan Kunorza uvedl: „Chtěl bych poděkovat za důvěru a také za odvedenou práci svému předchůdci Mirkovi Bískovi. V roli prezidenta byl více než 10 let! Jsem také moc rád, že Mirek nadále pokračuje v práci ve výkonném výboru v roli viceprezidenta pro oblast obchodu.“
A jaké jsou vize pana Kunorzy k dalšímu fungování a práci ČOKA?
„Já jsem zasvětil celý dosavadní profesní život obuvi a stát v čele ČOKA je pro mě velikou ctí a závazkem zároveň. Po ukončení Střední průmyslové školy kožařské jsem začal ještě pracovat ve Svitu a zažil ty časy, kdy naše republika patřila mezi hlavní producenty obuvi v Evropě. Zažil jsem postupný pád zlínského obuvnického impéria a celkový propad produkce v naší zemi. Pracoval jsem ve více firmách včetně dneska největšího výrobce u nás, firmy Prabos. Mám přehled o obuvnických továrnách v Evropě a v Asii. Před 15 lety jsme s dalšími společníky začali budovat společný byznys: pracovní, bezpečnostní a outdoorovou značku - obuv BENNON. Než jsem na nabídku čestné funkce prezidenta asociace „přikývl“, přemýšlel jsem, jaká by měla být moje role a čím bych mohl být pro ČOKA přínosem.
Buďme realisté, žijeme v Evropě. Nebude to tak, že se situace v nejbližší době zase otočí a v počtu vyrobených párů budeme opět Asii „válcovat“. Karty jsou rozdány dlouhodobě jinak. To ale neznamená, že bychom měli rezignovat. Nedává ani logiku si neustále stěžovat, něco kritizovat a vzpomínat „na staré zlaté časy“. Vracet se do minulosti má jenom jeden jediný důvod, a to je poučení. Dneska jsme tady a teď a je potřeba vyhrnout rukávy a začít něco dělat. Je potřeba začít investovat do budoucnosti. Někdy mám pocit, že my Češi si neustále na něco stěžujeme a něco kritizujeme. Žijeme v tom „našem malém rybníčku a myslíme si, že jsme pupek světa“. Pupek světa my rozhodně nejsme. Taktéž si myslím, že jsme spoustu věcí u nás v Česku mohli udělat lépe a chytřeji z pohledu dlouhodobé strategie.
Na straně druhé si o nás Češích myslím, že jsme šikovní, kreativní a pracovití. Zkrátka není vše černobílé a situace není zase tak zlá. Zažíváme turbulentní časy: Covid, Ukrajina, Izrael. Do toho inflace, nastupující generace Z, umělá inteligence a fake news. Populismus, udržitelnost a zelená budoucnost. Není jednoduché se v tom všem orientovat a neztratit se.
Bude důležité nepanikařit a používat „zdravý selský rozum“. Covidové časy nám všem ukázaly, jak moc závislí jsme na Asii. Toto je potřeba pomalu měnit. Náš obor je potřeba udělat znovu „sexy“. Zapojit mladou generaci a dát jí šanci. Pořád kolem se poslouchám, jak je ta dnešní mladá nastupující generace jiná, že se s nimi nedá domluvit atp. A jací jsme byli my pro předchozí generaci? My jsme přece také byli jiní. Není jiná cesta, než mladou generaci pochopit a zapojit. Vím, že pro spoustu lidí z věkové kategorie 40 plus je automatizace, digitalizace a robotizace sprosté slovo. Nicméně z pohledu konkurenceschopnosti a budoucnosti to bude klíčové. Kdo to je schopný řešit - nastupující mladá generace.
Spoustu firem v Česku už to pochopilo (hlavně v jiných oborech) a investuje do budoucnosti. Vychovávají a vzdělávají budoucí generace. Otevírají dokonce vlastní školy a přes stipendia motivují mladé talenty. Nespoléhají jen na stát a školství a sami aktivně řeší problém nedostatku budoucích pracovníků.
V rámci Evropy bychom se mohli podívat na jiné země, kde to dobře funguje. Takové Dánsko je z pohledu propojení školství, byznysu, investic do výzkumu a vývoje TOP. V našem oboru udává směr Itálie, Portugalsko a Španělsko. Proč to tam funguje lépe? Jak je možné, že jejich fabriky mají výrazně modernější strojní vybavení než naše? Proč se jim podařilo dostat peníze na jejich byznys z EU a nám ne? Řešili jsme to, žádali jsme a aktivně jsme se zajímali? Nebo jsme jenom „nadávali“ na poměry v tom našem malém rybníčku? Změňme přístup, začneme mezi sebou spolupracovat. Vyjeďme se inspirovat tam, kde to umí. Přestaňme už brečet!
Já věřím v mladou generaci, nejenom proto, že většina z nich už mluví anglicky. Když jim dáme šanci se realizovat v zajímavých projektech, které jim budou dávat smysl, půjdou do toho.
Toto by mohla být ta moje role. Chtěl bych být mediátorem a propojovat lidi ke spolupráci. Mladou nastupující generaci s tou zkušenější a vyzrálejší. Firmy mezi sebou. Příbuzné obory: botaře, textiláky a plastikáře. Budu rád za každou firmu i sebemenší, která chce aktivně řešit věci. Za každého člověka, který chce něčím přispět. Budu rád za každý vyrobený pár obuvi tady v Česku. Je to běh na dlouhou trať, pojďme investovat do budoucnosti. Do lidí, do vývoje a výzkumu. Pojďme si udržet know-how!“
