Ohlédnutí za činností asociace od jejího založení

21. ledna 1994 se sešla v Brně při veletrhu KABO v Domě techniky ustavující schůze České obuvnické asociace (ČOA). Asociace pak byla oficiálně registrována 3.3.1994. Podnět k tomuto počinu dal ing. Jiří Mlejnek – generální ředitel společnosti STIVAL. Již od počátku byla asociace založena jako sdružení výrobců a prodejců obuvi a dalších doprovodných sortimentů, což se ukázalo jako velmi prozíravé. V té době existovalo mnoho silných a velkých výrobců obuvi, a to nejen ve Zlínském kraji – Baťa, Coinvest, Svit, Novesta, Stival, Prabos, Botana, Bopo, Dapo, Botex, Savela, Sázavan, Zeman, prodejců obuvi – Treso, Scalia, Obchod obuví, ale i řada výrobních obuvnických družstev, které byly rovněž členy asociace – Snaha Brno, Snaha ČB, Snaha Jihlava, Bovo Snaha Holice, Meko, Svedrup a další. 

Stěžejním tématem bylo zpočátku uspořádat trh s obuví tak, aby se přizpůsobil zvyklostem v západní Evropě.
Bylo nutné uspořádat pro každou sezónu jednu prezentační akci, která by představila nové kolekce obuvi a kožené galanterie. V návaznosti na prezentační veletrh pak bylo cílem uspořádat cca do 1 měsíce pouze jednu společnou kontraktační akci pro maloobchody s obuví. V roce 1994 totiž připadla téměř na každý den jedna kontraktační akce na různých místech České republiky (ČR).
Veletrhem, kde se začaly jednotně prezentovat za celou ČR výrobci a velkoobchody s obuví a koženou galanterií, se stal veletrh Mezinárodní veletrh obuvi a koženého zboží – KABO v Brně. ČOA na základě smlouvy s BVV a.s. vždy podporovala pouze tento jediný prezentační veletrh v rámci celé ČR. Asociace se stala odborným garantem veletrhu KABO a zůstala jím dodnes.
Zpočátku byly návazné kontrakty obuvi a kožené galanterie organizovány ČOA ještě ve Zlíně, ale v důsledku rozdělení Československa význam Zlína z hlediska pořádání kontraktačních akcí upadal a navíc byla do Zlína velmi špatná dopravní dostupnost.
Asociace postupně získala kontakty a navázala spolupráci s podobnými sdruženími po celé Evropě a stala se členem mezinárodních organizací CEC, CEDDEC a UITIC. Za pomoci pana Jana Pivečky se dařilo zajišťovat společné výstavní expozice českých výrobců na veletrhu GDS, kdy jeden běh veletrhu podporovala vždy německá společnost pro spolupráci PROTRADE a další běh pak Ministerstvo hospodářství, následně pak i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO ČR). Podařilo se prosadit do podporovaných veletrhů i veletrh Expo Riva Schuh v italském městě Garda, výměnné výstavní akce probíhaly i mezi českými a maďarskými firmami.
To, co však začalo výrobce velmi tížit v letech 1994 -1996, byl značný nárůst dovozů obuvi z asijských zemí za nereálně nízké ceny. Již v roce 1997 vedla asociace jednání na MPO ČR a poukazovala na skutečnost, že v Evropě existují tzv. minimální dovozní ceny na obuv a navíc ještě i kvóty, které stanovují, kolik obuvi se smí do jednotlivých zemí dovézt. Nicméně naše republika snad jako jediná v Evropě analogická opatření nezavedla, což zhoršilo situaci českých výrobců.  Po ruské měnové krizi v roce 1998 asociace opět jako první zpracovala dopady této krize na obuvnický sektor a požadovala po MPO ČR převedení pohledávek na Konsolidační banku a uchování cca 7 000 pracovních míst. Ani tento návrh nebyl akceptován, přestože vlády ostatních zemí svým výrobcům pomohly situaci v Rusku účinně řešit. V roce 2004 asociace zpracovala a podala podnět na antidumpingové šetření vůči Číně v oblasti nadměrných dovozů obuvi a vzhledem k újmě, kterou odvětví působí, ale opět vše zůstalo bez odezvy.
Byla realizována celá řada dalších aktivit vůči nadměrným dovozům a nekalým praktikám při prodeji obuvi, ale i textilu na tržištích. V tomto boji jsme postupovali vždy společně i s textilní asociací ATOK, protože i výrobci textilu a oděvů byli tímto způsobem postupně likvidování a vytlačováni z domácího trhu. Protože vládní politika, ať již byla vláda „pravicová“ nebo „levicová“, nezajistila ochranu domácích výrobců, museli se tito přizpůsobit podmínkám na trhu a přejít na výrobu výrobků sice s vyšší přidanou hodnotu, které ale mohou produkovat v mnohem menším množství. Velké firmy zeštíhlely, omezily výrobní program a některé i zanikly. Vznikly však firmy nové, které ale již mají charakter menších či rodinných firem a které jsou dnes převážně členy České obuvnické a kožedělné asociace.
Asociace již od roku 1996 začala na základě požadavku svých členů pracovat na stanovení požadavků pro dobrovolnou certifikaci dětské obuvi. Inspiraci našla v německém systému WMS a v polském systému Zdravá stopa. Certifikační značka Žirafy pak byla registrována v roce 1997. Od této doby je permanentně prováděna osvěta ke zdravému obouvání zejména dětí, ale i dospělých a značka získala velkou oblibu mezi spotřebiteli.
Podařilo se nám v letech 1997-1999 realizovat rozsáhlé antropologické měření dětské nohy, kdy poprvé v historii byl zjišťován o zdravotní stav a onemocnění dětských nohou.  Díky spolupráci s RNDr. Pavlou Šťastnou, Ph.D. jsme získali neocenitelné zkušenosti.  V roce 1999 proběhla ve Zlíně i mezinárodní konference ke zdravému obouvání dětí. Na tuto tradici jsme navázali spoluprací s Českou pediatrickou společností a pořádáním pravidelných mezinárodních sympozií v Brně.
Protože asociace byla, jak již bylo uvedeno na začátku, vždy i sdružením určeným pro obchodníky, začala ihned posvém založení působit směrem k maloobchodu, a to zejména pořádáním pravidelných školení k zásadám prodeje, k anatomii a fyziologii nohy, k psychologii prodeje, ale zejména k zákonným povinnostem prodávajících a k reklamačnímu řízení. Za téměř 30 let činnosti se asociace stala v této oblasti uznávanou autoritou pro maloobchodní prodejce.
Asociace řešila za dobu své existence rovněž řadu projektů ve spolupráci s odbornými školami a zejména s Fakultou technologickou Univerzity Tomáše Bati, konkrétně s doc. Ing. Petrem Hlaváčkem, CSc. Také od něj jsme získali řadu cenných rad a zkušeností. V současné době jsme schopni provádět velmi odborné práce a pomáhat firmám např. při hodnocení konstrukce kopyt, konstrukce obuvi, provádět poradenství při reklamačním řízení apod.

Uvádíme přehled mezinárodních i národních projektů, které ČOKA řešila, případně v současné době ještě řeší anebo kde byla spoluřešitelem:

2007 – 2009 projekt „E-Shoe Learning“ v  programu Leonardo da Vinci. Projekt se zabýval možnostmi zkvalitnění odborných znalostí pracovníků obuvnického průmyslu na úrovni dělnických profesí.

2007-2009 projekt „INNOFOOT“, který byl financován v rámci projektů Collective Research Projects z prostředků 6.RP EU a zabýval se ortopedickou obuví a korekčními prvky do obuvi. 

2009-2012 vzdělávací projektu OP LZZ  financovaný z ESF s názvem „Cesta ke kvalitě“. Vzdělávání bylo určeno pouze pro členy ČOKA.

2013-2016 LDV projekt STEP TO SUSTAINABILITY (S2S) – projekt řešil udržitelnost výroby obuvi v Evropě.

2014-2017projekt „High and Quality Shoes“ (HeS) v rámci programu EU ERASMUS + - projekt řešil výrobu vysoce kvalitní a luxusní obuvi.

2017-2020 projekt „Shoeman“ v rámci programu EU Erasmus + - projekt řešil potřebné znalosti a dovednosti pro manažery malých a rodinných obuvnických firem.

2019-2022 rozsáhlý vzdělávacího projekt OPZ financovaný z ESF s názvem „Vzdělávání zaměstnanců členů České obuvnické a kožedělné asociace“, který je zaměřen jak na měkké znalosti a dovednosti, ale také na technická školení (IT), ekonomická a odborná obuvnická školení. 

2020 – 2023 – projekt „DiaShoe“ v rámci programu EU ERASMUS+ - v rámci projektu budou vytvořeny 3 balíčky digitálního vzdělávání ohledně diabetické nohy a obouvání diabetiků pro různé cílové skupiny.

2020- 2023 – projekt „DicSHOEnary“ v rámci programu EU ERASMUS+ - projekt řeší výkladové vysvětlení odborných obuvnických termínů do obuvnického slovníku, který bude přístupný přes moderní mobilní aplikace.

2020-2023 – projekt OPPIK s názvem „Rozvoj obuvnického klastru“. Projekt řeší posílení internacionalizace a profesionalizace pracovníků sekretariátu ČOKA a rozvoj vzájemné spolupráce při využívání nových technologií a materiálů v obuvnické výrobě mezi členy ČOKA.

Co se týká právní formy, existovala původní asociace jako zájmové sdružení právnických osob, kdy ale fyzické osoby neměly hlasovací právo. Z tohoto důvodu, aby nedocházelo k diskriminaci členů – fyzických osob, došlo v roce 2005 k transformaci na zaměstnavatelský svaz a byl rozšířen název na Českou obuvnickou a kožedělnou asociaci.
 

Asociace se stala díky své činnosti a korektnosti při jednání uznávaným partnerem pro centrální orgány jako jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo páce a sociálních věcí, či Ministerstvo zdravotnictví, ale je také garantem odborného školství pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.