TVAR KOPYTA
Obuv musí mít rozšířený prostor v oblasti prstních kloubů, aby odpovídal změnám tvaru nohou. Obuv nesmí omezovat tvar nohy, což znamená, že na kopytě nesmí být prováděny běžné estetické úpravy tvaru. Obuv by měla být vyráběna ve třech šířkách a délkově musí být zastoupena všechna půl čísla.
SVRŠEK OBUVI
Měl by být vyráběn zásadně z měkkých usňových materiálů. U zdravých lidí dochází k ustálení tvarů obuvi přibližně po 60 – 100 hodinách nošení nové obuvi, kdežto u diabetiků, kteří mají nohu suchou a studenou až po 200 hodinách nošení obuvi.
ABSORBCE VLHKOSTI PODŠÍVKOVÉHO MATERIÁLU
U diabetiků je původním jevem snížená potivost nohou s následným vysycháním a praskáním pokožky. Praskliny na kůži jsou taktéž velmi nebezpečné, protože velmi často dochází
k zanesení sekundární infekce a vývoje komplikovaných plísňových onemocnění kůže a nehtů. Používání obuvi s uzavřeným svrškem opatřeným podšívkou se zvýšenou kapacitou absorpce vlhkosti z ovzduší ve svých následcích přispívá k udržení optimálnějšího klimatu v obuvi
a zabraňuje vysychání kůže a jejímu praskání.
PROTIPLÍSŇOVÁ A ANTIBAKTERIÁLNÍ ÚPRAVA PODŠÍVEK
Typickým původním jevem u diabetiků je kožní plísňové onemocnění nohou, proto je vhodné vybavit podšívku zdravotně ověřenou širokospektrální antimikrobiální úpravou z důvodů prevence vzniku mykózních onemocnění.
PŘIZPŮSOBENÍ OBUVI MĚNÍCÍMU SE OBJEMU NOHOU
U většiny lidí dochází ke změnám objemu nohou v průběhu dne. Tyto změny mohou za určitých podmínek dosahovat hodnot až 10 %. Proto musí být střihové řešení svršku provedeno tak, aby se mohl přizpůsobit objemu nohou i v průběhu dne. Přičemž zvýšení objemu nohou o 5 % (cca 0,5 cm v obvodu prstních kloubů) odpovídá potřebě výměny obuvi jednu šířkovou skupinu. Z těchto důvodů se doporučuje diabetikům přezouvat se každé dvě až tři hodiny. Při přezutí je nutné vytřepat případné kamínky.
BANDÁŽ NOHY (ŠNĚROVÁNÍ)
Musí být provedena proti tuhému, pevnému opatku s maximálním možným rozložením tlaku na plosce nártu tak, aby se nesnižovalo prokrvení nohou. Pro diabetiky je z tohoto důvodu nepřípustné a nebezpečné používání obuvi s pryžovými pružinkami na nártu. Nejvhodnější obuv je na šněrování, ale i veláro pásky jsou velmi oblíbené pro svoji pohodlnost. Bandážováním límečků obuvi lze zabránit vzniku otlaků a vnikání drobných těles do obuvi. Diabetická noha je totiž necitlivá a drobný předmět může snadno způsobit zranění.
ABSENCE LOKÁLNÍCH TLAKŮ
Střihové řešení svršku musí být provedeno s cílem důsledné absence funkčních švů z důvodů zabránění lokálních tlaků svršku na nárt nohy.
ZVÝŠENÁ BOČNÍ STABILITA
U diabetiků dochází ke zhoršování boční stability při stání a chůzi. Proto je důležitá fixace paty pevným opatkem a profilovanou ortopedickou vkládací stélkou.
ROZLOŽENÍ TLAKŮ NOHY NA STÉLKU
Tato vlastnost je jedna z nejdůležitějších. Více než 60% gangrén vzniká následkem tlakové destrukce měkké tkáně pod hlavičkami metatarsu. Stélky jsou konstruovány různě, samotvarovací, permanentně pružné, popř. kombinace těchto vlastností.
VLASTNOSTI PODEŠVE
U obuvi profylaktické a preventivní se doporučuje podešev se středně flexibilními hodnotami. Podešev by měla zajistit dobré tlumení nášlapných sil. Například při chůzi v obuvi s tvrdým podpatkem často dochází při došlápnutí k nárazům, které jsou škodlivé nejen pro klouby nohy, ale pro klouby celé dolní končetiny a také pro páteř. Další vlastností, kterou by měla podešev splňovat, je protiskluzová úprava. Jednak z důvodu horší stability u diabetiků a jednak proto, že mnoho diabetiků je v pokročilejším věku a upadnutí a následný úraz jsou pro ně velmi nebezpečné. Pro diabetiky není vhodná obuv s tenkými a měkkými podešvemi. Při našlápnutí na nerovnost nejsou tyto typy podešví schopny dostatečně rozkládat nášlapný tlak na větší plochu chodidla. Na noze tak vzniká místo vysokého lokálního tlaku, kde může dojít k destrukci měkké tkáně s následným vývojem gangrény.
VÝŠKA PODPATKU
Obuv pro diabetiky musí mít co nejnižší podpatek. Existence přístrojů schopných měřit dynamické rozložení tlaků mezi nohou a stélkou obuvi jednoznačně umožnily stanovit vztah mezi výškou podpatku a rozložení tlaků mezi patní částí a oblastí prstních kloubů. Zvýšením podpory v patě o 10 mm dojde k přesunu tlaku do oblasti prstních kloubů přibližně o 15%.
V případě 7 cm vysokého podpatku pak je tlak na patě jen 10%. Většina tlakových gangrén vzniká v oblasti prstních kloubů. Proto by výška podpatku neměla překročit 2 – 2,5 cm.
ZÁKAZ NOŠENÍ SANDÁLŮ
U diabetiků dochází k výraznému snižování citlivosti nohou. Proto se nedoporučuje nošení sandálů. Riziko zranění nohou, např. vniknutým kamínkem je příliš vysoké.
ZÁKAZ NOŠENÍ MASÁŽNÍ OBUVI
Masážní obuv není vhodná pro diabetiky, neboť může dojít k poranění měkké tkáně.
ZDROJ: 
